Jako v každém konfliktu jsou možné 4 výsledky. Vítězství jedné z obou stran a úplná porážka té druhé nebo nějaký kompromis a jako čtvrtý výsledek dočasné příměří tj. „zamrzlý konflikt“. Jako strany konfliktu bych jmenoval současnou ukrajinskou vládu, podporovanou západem a vzbouřenecké provincie, podporované Ruskem. Přes všechno vměšování do tohoto konfliktu nejde o plnohodnotnou válku mezi Ukrajinou a Ruskem, případně Západem a Ruskem.
1. Dosažení úplné a bezpodmínečné porážky povstalců na východě Ukrajiny nepřipustí Putinovo Rusko. Ovšem za podmínky, že samo nebude poraženo vojensky nebo ekonomicky. Porazit vojensky Rusko zjevně Ukrajina nedokáže ( a to ani poté, co získá nějaké zbraně) a Západu se do otevřené vojenské konfrontace s jadernou mocností s vysokou pravděpodobnosti světové války nechce. Porazit Rusko jen ekonomickými sankcemi je nereálné.
2. Dosažení úplné a bezpodmínečné porážky vládních a provládních vojsk nemůžou povstalci dosáhnout, pokud do konfliktu otevřeně a s plným nasazením nevstoupí Ruská armáda, tentokrát ne skrytě, ale oficiálně. Myslím, že do takového konfliktu se Rusku také nechce. Ruské vedení nepokládám za blázny a tudíž nepředpokládám, že mají v úmyslu vyvolat konflikt s NATO, světovou válku a vojensky obsadit půl nebo celou Evropu. Pokud s něčím Rusko kalkuluje, tak je to s případným zhroucením ukrajinského státu zevnitř.
3. Kompromis je kompromisem z obou stran. Nikdo nepředpokládá, že se Ukrajina vrátí zpátky před Majdan i s Janukovičem, ale současně je nereálné, že Donbas bude stejný. Myslím, že jediným východiskem pro kompromis jsou Minské dohody a to, že bylo dosaženo míň nebo víc fungujícího příměří. Ono to příměří je signálem, že obě strany nemají sílu na to, dosáhnout úplného vítězství, dokonce si myslím, že ani jedna strana nemá chuť na provedení větší ofenzívy. Ukrajina nemá peníze, zbraně ani spolehlivou armádu. Povstalcům pro ni chybí dostatečná podpora z Ruska. Tato podpora se ale zcela jistě změní při případném masivním vyzbrojování ukrajinské armády neřkuli polovojenských skupin ze Západu. Podpora z Ruska bude pravděpodobně adekvátní tak, aby nedošlo k vychýlení rovnováhy. Obávám se že nic a nikdo tomu nemůže zabránit. Stav přejde do zamrzlého konfliktu a případná další rovnováha sil bude jenom na vyšší úrovni vojenského vybavení a za daleko větších ztrát na životech.
4. Zamrzlý konflikt bude doprovázen trvalým symetrickým vyzbrojováním obou stran, oboustrannou nenávistnou rétorikou a propagandou, a čekáním na příležitost vojensky konflikt vyřešit. Výsledkem bude totální devastace sporného území, vystěhování obyvatelstva, rozkradení veškerých výrobních prostředků a majetků. Na sporném území se budou pohybovat pouze míň nebo víc legální polovojenské skupiny bez omezení zákonem a státem. Na mezinárodním poli se bude tento stav projevovat zhoršenou nenávistnou atmosférou plnou vzájemných sankcí, nekomunikací vrcholných politiků, vylučováním a bojkotem mezinárodních organizací a dalšími „proxy“ válkami po celém světě. Vedlejším produktem bude buď zhroucení ukrajinského státu příp. jeho trvalé masívní financování ze strany EU/USA/MMF a další milióny uprchlíků do všech světových stran.
Takže pokud cílem není světová válka nebo úplná devastace sporného území (snad ještě s nepravděpodobnou výjimkou státního převratu nebo zhroucení Ruska), tak nezbývá než hledat kompromis.
Možná by bylo dobré pojmenovat pravděpodobné cíle, které mají jednotlivé strany konfliktu. Za prvé kyjevská vláda. Ta je určitě zodpovědná za neústavní převzetí vlády na Ukrajině a také za „barbarské“ vedení protiteroristické operace bez ohledu na svoje vlastní civilní obyvatelstvo. Dále pak za krytí akcí ultrapravicových uskupení vojenských i politických. Jejím cílem je především holé přežití, takže je to z jejich strany hra vabank. Jejím cílem je přímá vojenská konfrontace mezi Západem a Ruskem, kde by byli součástí silnější a tudíž i pravděpodobně vítězné koalice. Hlavním cílem Ruska je, aby se alespoň jihovýchodní Ukrajina nestala nepřátelským státem se silnou vazbou na NATO a USA, případně aby zde nebyly vojska a základny USA. Je to jejich dlouhodobě proklamovaným cílem. Povstalci v tomto směru jen plní ať už vědomně nebo ne strategické zadání Moskvy. Cílem Evropské Unie a tudíž i nás (až na pár válkychtivých politiků a notorických nenávistných nepřátel Ruska) je deeskalace konfliktu, protože rizika konfliktu (válka v těsném sousedství, vlny uprchlíků, zhroucení státu) jsou o mnoho větší než případný zisk.
Doufám, že ti, kteří zneužili demokratické protesty na Majdanu pro geopolitické cíle a pomáhali tím konflikt na Ukrajině vyvolat a živit, aniž by si uvědomili co všechno tím můžou způsobit, si uvědomí svou chybu a budou příště lépe odhadovat kroky protistrany. Protože na tisících mrtvých na Ukrajině a zničenou zemi nesou také díl odpovědnosti. Souhlasím s tím, že zavedené sankce proti Rusku by měly být navázané na plnění minských dohod a současně by ale měly být narýsovány cesty, jak vzájemné vztahy uklidnit při konstruktivním postoji k jejich plnění. Dávat další sankce v okamžiku, když se boje zklidnily a dohody se začínají plnit, mi přijde spíš jako důkaz, že se prostě jedna strana dohodnout nechce. Úsilí by se mělo věnovat především tomu, aby dohody plnily všechny strany konfliktu. Druhá strana si to pak nemůže vysvětlit, že si může dělat co chce. Řešení určitě existuje (i v rámci současných ukrajinských hranic), musí se ale hledat. Využít toho, že obě strany jsou konfliktem vyčerpány a je vhodná doba ke smírnému řešení.